No áno, som známa tým, že som punkrockmetal girl, ale na Ektora si nedám dopustiť. Najväčší pánko podľa môjho skromného úsudku.
Dnes je posledný deň mojej marodky a bohužiaľ zajtra idem po dvoch týždňoch (dopičeee) musím do tej otrasnej tehlovej budovy zvanej škola. Viem, moje vysvedčenie bolo doslova excelentné - chápem, že niektorí ma nechápu.. ale ja jednoducho..áno učím sa dobre, ale tí ľudia tam. Ráno vstávam s ukrutnými bolesťami brucha (zo zvedavosti), že aké jedlo zas na mne skončí.. minule to bol chlieb, inokedy paradajky, kedy akú náladu majú.
Dosť ma zaujíma, že čo som im kedy urobila. Sedím v triede ticho so slúchatkami v ušiach, sama, pri okne, v poslednej lavici. Ani nemôžu vedieť, počuť či cítiť, že som tam, tak prečo? Asi to bude tým, ako pôsobím. Celá v čiernom, žiaden náznak úsmevu, nič.. neviem. Možné to je.
Som z toho úplne v piči. Prepáčte za moje výrazy, viem že možno niekomu prekážajú, vyzerám ako keby som nepoznala iné slovíčka, ale pochopte, niekedy sa to inak nedá. . .
Dosť ma zaujíma, že čo som im kedy urobila. Sedím v triede ticho so slúchatkami v ušiach, sama, pri okne, v poslednej lavici. Ani nemôžu vedieť, počuť či cítiť, že som tam, tak prečo? Asi to bude tým, ako pôsobím. Celá v čiernom, žiaden náznak úsmevu, nič.. neviem. Možné to je.
Som z toho úplne v piči. Prepáčte za moje výrazy, viem že možno niekomu prekážajú, vyzerám ako keby som nepoznala iné slovíčka, ale pochopte, niekedy sa to inak nedá. . .
Ďalšia vec, že...
otec ma včera udrel, utiekla som do izby, schovala sa pod paplón a chvíľu udržala slzy, ale keď som si rukou prešla po udretom líci, nezvládla som to udržať a rozplakala sa, ako také malé dieťa, no nedalo sa to. Mama prišla, zdrapila ma za vlasy a hodila z postele, že nie som normálna, že zas strácam rozum.. ja už strácam trpezlivosť, bolí ma všetko..
Chcela som okúsiť aké to je, keď sa človek poreže.. tak ma to láka, ale keď som si držala žiletku na ruke, rozplakala som sa ešte viac, nedokážem to, nedokážem.. vraj fyzická bolesť je lepšia ako psychická - beriem, môže to byť pravda, ale ja som si dostatočne zvykla na tú psychickú - sadnem si na chladné obkladačky na balkóne, zapálim si a je mi asi o kúsok lepšie, aj keď neviem..


Comments
Neřež se. Kamarád to dělal a špatně se s tím přestává. Na ruce má opravdu ošklivé jizvy a sám toho teď lituje. Jestli nemáš kamarády a rodičům se taky nechceš svěřovat, určitě jdi za psychologem. A nebo najdi někoho tady na blogu a pokecej s nim....třeba by to pomohlo...
Moc nechápu, takže tebe otec uhodil, protože se řežeš? A mohu znát důvod? Mě jak máti mlátila za známky na základce, si pamatuji, jak jsem měla stresy chodit domů. Ale čím člověk je starší, tím více hází problémy za hlavu jako já a řeším jen to podstatné
Nemám ráda rodiče, kteří se nedokáží postarat o děti. Beru to teď z celého hlediska, že rodiče, kteří bijí své děti by si nezasloužili mít děti.
nebudu tu psát, hoď to za halvu nebo zůstaň silná, protože je těžké takové "příkazy" splnit. Absolutně nevím, jak se k tomu mám vyjádřit, nemám s tímto zkušenosti, nevím, co pomáhá.
Už som nejaký ten čas nezažila, aký je to pocit, keď ťa rodič udre, vynadá ti (to mám vlastne každodenne) a vyhodí ťa z postele, namiesto toho, aby ťa podržal. To je pekné svinské. Ale viem, až veľmi dobre, aké to je. Namiesto objatia človek dostane ránu do ksichtu, a trpí následkami celý život. Mám dojem, že ľudia sa režú, aby tak trošku umiernili psychickú bolesť. Na čas to aj pomôže, ale tie jazvy za to veľmi nestoja. Každopádne, pripomínaš mi môjho tichého spolužiaka, s ktorým sa snažím prehovoriť, ale on to má v paži. Nechápem, ako na tej škole môžeš vydržať. V tvojom prípade by som do školy prišla len so sekerou v ruke a sekala by som hlavy...
Prosím, Neřež se. Prosím. Je to k ničemu. Nechci ti do toho nějak kecat, máš to zřejmě těžké, ale me to opravdu k ničemu a kdyby si toho někdo všiml, měla bys velké problémy. Buď hlavně trpělivá a drž se. Všechno přejde a všechno bude dobré.
Žádná bolest do života nepatří, fyzická bolest neodstraní psychickou, ubližovat si nic nevyřeší, jen se problém rozšíří, takové myšlenky si zakaž...
U toho posledního.. to se mi stalo včera :( taky jsem nad tím přemýšlela, ale asi bych do nedokázala, příjde mi to (zatím) takové hnusné a prostě tak.. zatím znám jiné útěky z reality a nějaké to uvolnění.. to, že si se rozbrečela je myslím v pohodě.. prostě jsi to neudržela a to by neudržel asi nikdo. Si silný človíček :) to zmákneš :)
jinak snad jsi to zvládla příchod do školy :) taky občas sedím jen tak se sluchátkama a schovávám se za lidi, aby mě nikdo neviděl..