
Bolo raz jedno dievča. Nemalo nič. Všetci sa jej vysmievali pre jej ryšavé vlasy a pehy, pre jej zdravotné postihnutie. Nenávidela sa.
Rodičia jej vždy pripomínali aká je krásna. To ako vyzerá ju robí výnimočnou. V kútiku duše tomu verila, ale okolie malo na ňu väčší vplyv. Noci plné sĺz. Dni plné strachu.
V jedno ráno sa rozhodla neísť do školy. Nechala na svojej posteli list. Vyšla von, šla na svoje tajné miesto. Miesto, kde sa jej nik nevysmieval, nik ju neponižoval. Nikto sa jej nestaral do života.
Postavila sa na okraj veľkého útesu. Kamienky padali do vody.
Chcela to. Chcela skočiť. Chcela skončiť trápenie.
V tom jej zazvonil mobil.
-Vaši rodičia sú mrtví.-
Po týchto slovách sa jej zatočila hlava. Nebolo cesty späť. Padala a padala. Čím dlhiše, tým rýchlejšie bola na ceste do raja...
(BLUD JAK VYŠITÝ, ALE PÍSALA SOM TO, ČO PRÁVE CÍTIM.)


Comments
Je to dost smutný, ale to jsou tedy tvé pocity. Snad se vše zlepší :)
Je to smutný :( Ale beru tě do affs :) Tak si mě zapiš :)
:( smutné, ale zase je to procítěné. Snad se tvé pocity trochu zlepší, někdy mám taky smutné pocity - nejvíc večer když nemůžu spát. :/
Je to smutné, ale přitom úžasně napsané. :)
Smutné, ale pritom úžasné. Občas je treba dostať zo seba všetky tie negatívne veci aspoň takýmto spôsobom. Ono to pomáha a dosť.
Smutné, ale když ti to pomáhá, tak to je super.
Já to mám takhle s deníkem, taky píšu a píšu a někdy mě tak napadne, že kdyby někdo našel můj deník, tak je to vlastně vcelku jedno, protože by si myslel, že je to jen zápisník povídek. Ale za každým tím příběhem je njaký můj pocit a já přesně vím, jaký. Přesně vím, co se stalo a přijde mi to fakt jako husté.
Docela blbé je představit si, že je dost možné, že pro někoho takovéhle příběhy nejsou jen vypsání svých pocitů, ale realita...
páni :o ani nevím, co na to napsat.. opravdu hodně to na mě psychicky zapůsobilo! :) a i když je to tragické a smutné, tak je to moc dobře napsané!!! :)